Kamarádi

24. března 2014 v 18:32 | Ladyparanoid |  Ladyparanoid
frenemies




Jednou jsme všichni přátelé,
Važme si jich, ničím nezničeni.
Najednou je to kruté a necelé,
jen tak proti sobě obráceni.

I když stojím nohama na zemi,
tiše koukám, že stávají se nepřátelé.
Utužím tu mysl chvílemi,
To všechno není ještě shořelé.

Nerozluční v životě i se smrtí,
ty pocity můžu nechat skrytý.
Opravdu mě to tohle v duši drtí,
všechny vaše vzpomínky budou smytý.

Trhá mi to křehké žíly,
vy nemáte šajna, co ve mě vře.
Zatímco vrháte své samostříly,
Já sedím a čekám naslouchám hře.

Jak často chodíte po tenké ledě,
snad nechcete ztratit úplně vše.
Věřím ve vás na tom všem nehledě,
srdce za vaše přátelství přímo tak řve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama