Březen 2014

Opus musae

29. března 2014 v 0:11 | PierRe Vesper |  PierRe Vesper
neporazitelná

Kamarádi

24. března 2014 v 18:32 | Ladyparanoid |  Ladyparanoid
frenemies

Rok

20. března 2014 v 22:38 | ann-ihilation |  ANNihilation
LEDEN
po střepech učili tě chodit,

ÚNOR
uměli tě jenom shodit.

BŘEZEN
ruce tvé třpytí se rudou,

DUBEN
a oni ještě mlátit tě budou.

KVĚTEN
černé hvězdy zasvítily,

ČERVEN
slzy ti oči naplnily.

ČERVENEC
zničil jsi nebe,

SRPEN
bál ses sám sebe.

ZÁŘÍ
v krvi sis obličej umýval,

ŘÍJEN
pohřební písně sis zazpíval.

LISTOPAD
jsi tu tak krátce,

PROSINEC
houpeš se na oprátce.

Krk

19. března 2014 v 19:25 | Ondřej Bezstarosti |  Ondřej Bezstarosti
Chytil pod krkem
praopodivnou nemoc
přidusil se ohněm
a měl z toho radost

Nasál kouř cigára
jež jemně držel v ruce
pak vánice zavála
a vajgl se válel po ulici

Přišel domů a pohodil batoh
flaška v něm se rozbila
zapnul hudbu aby přišel o sluch
a jeho karma mu nachcala

na záchodě seděl
a červenal
žádnou krev neměl
nahnala se do péra

sednul ke klávesnici
a napsal poezii
myslel na svou krasavici
ostatní měl nalepené na prdeli

Opřel žebřík o srdce
a dolezl si k němu
pár žebřin prasklo prudce
ale ani život není bez lemů

A to o čem vám tady píšu
jen ukázalo na poezii
že vy v tom nenajdete ani píču
za to já vám nemohu

Tak
a políbil jsem její krk
jen tak

Dívka s ďáblem v duši

17. března 2014 v 1:44 | Ladyparanoid |  Ladyparanoid
Prolnutá krví

Pouťová atrakce

15. března 2014 v 23:58 | kýč |  kýč
Svět za levno

Chuť

13. března 2014 v 10:53 | ann-ihilation |  ANNihilation
Chutnáš po červeném mase a medu,
po odlescích zrcadel a střepech ledu
Chutnáš jako znovu otevřené rány
smutná krása, bolest i nečinnost

Chutnáš po trpkosti milování

Drtit kosti bolesti a šmejdům

10. března 2014 v 21:54 | Ondřej Bezstarosti |  Ondřej Bezstarosti
Drtím nohama kolena bolestí
naříkají
bolest cítí bolest
a trpí

Nenávidím všechny žijící
hnijící
neb mezi ně patří
ty největší mrzáci

Slzy dopadající na koberec zpoza prstů
tekoucí z ublížených očí ženy
je důkaz, že hajzlové neudrželi své ruce

A o několik chvil později ta svině dopadá na kolena
drží se za srdce a těžce vzdychá
ujel mu vlak
a nad ním vítězně stojí ta žena
už nevzlyká

Postavit se a podívat se do tváře
tváře
kterou projíždí studené dlouhé nehty
a zanechávají za sebou rýhy
dlouhé
krvavé

Svinsky to prasklo, když mu lámali ruce
kost po kosti
sousedi slyšeli kvílení chlapa
který nedávno tloukl svou ženu
ti sousedi slyšeli jeho utrpení
neudělali nic
s radostí

Sladkou odměnou vyrovnat se bolesti
je nechat ji trpět
neříká se tomu pomsta nýbrž neřest
jež byla dovolená

to bychom měli vědět.

Dvakrát

10. března 2014 v 21:44 | PierRe Vesper |  PierRe Vesper
rozdvojená

Tančící hlasy

4. března 2014 v 18:48 | Ondřej Bezstarosti |  Ondřej Bezstarosti
Hloupí lidé mají opodstatnění
ve své vlastní genialitě
nikdo to nevidí
říkala, že nikdo se nestydí
a že zbožňuje, když jí to všechno čtu
nahnula se ke mně a dotkla se mých rtů

Pro všechny ty myšlenky
ležíme v oblíbených postelích
říkala, že miluje mé zasnění
že prý jsem blázen
že jako nikdo
nejsem normální…

Vstal jsem a odešel

Nikoliv pryč
však do kuchyně mé
A ona sledovala mne
Jak dělám vajíčka
O půl desáté
Sledovala přímo z postele

Život je spletitý zájem o druhé

říkala jsem
že takovéto chvíle
vzácné mi jsou
Usmála se
a jedla volská oka

Dřív jsem bouchnul šampaňské
dnes tě objímám a miluji
poslouchala a nic mi nezapřela

Souhlasila semnou

A já si šel poblouzněný zapálit

Cigáro je prorok temnoty
naše plíce potřebují umřít
nikoliv my, nikoliv ty
říkala, že neznám ničí životy
a přitom neřekla kousek slova
ta chvíle, kdy to člověk pozná…

Venku pršelo
voda dostávala bahno z ulic
kde ztratí se naše sliny
v kanálech a temnotě

Nesnáším napliváno na zrcadle
šklebila se
jeli jsme výtahem
mezi těmi sliny upravovala
tu její skvostnou tvář
Co nakreslil jí tajemný vůdce snů
Těch mých…

Proč prší, když má padat sníh?
proč se mi to zdá?

Ticho ulic mě přivádí k šílenství
jakožto šílení
jsme odepsaní

Pes za oknem pozoroval
jak si lidstvo počíná
a já se vracel zpět
zatímco ona byla už u sebe doma
Ten pes ronil své slzy
a hledal za okny svou duši
Já prošel pod jeho okny
a vyndal klíče od svého paneláku

Lehnul jsem si do postele už sám
a zjistil, že venku už neprší
Kousek lásky v sobě mám
A ty vlhká slova se ve mně nesuší


Nikdy…