Tráva roztoucí ze země nenávidí vajgly a já to sleduju

20. února 2014 v 15:19 | Ondřej Bezstarosti |  Ondřej Bezstarosti
O způsobu života dole pod mým balkónem.
Když jsme sami
řveme do ticha
To aby ticho neutichlo
navždy střílím
lepím se na slova jako lepidlo
jež mi zalepilo ruce
a nohy
k tělu
Člověku se chce rozkočit zadek
Bolesti v břiše
mě rozkutálely v posteli
už asi 1000x
A v té situaci
je důležité vědět co chci
A pak je tu zase ta klávesnice
ze záchoda vraťme se ke stolu
a nejméňě tisíckrát
Jako magnát
jako Francouz
Pařížan
Nemám čas na nemít čas
odpovědí je
že někdo lízal zadek zas
A že se nevyznáte v těchto slovech?
přečtěte si je pozpátku
na jednou
na jeden dech...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Enn. Enn. | 21. února 2014 v 5:58 | Reagovat

Jejku  :) ..
mě dostalo to čtení pozpátku.
No to je na jednušku  :) ..
jinak to není mů šálek čaje, je to moc divoké na mě.
Ale hodnotit to nemůžu, nejsem kritik.
Je to hodně bouřlivácké a jsou tam krásné momenty včetně názvu.
jednušku bych tomu stejně dala tak jako tak. :( .. já totiž jinak ani známkovat neumím ..  Být učitelka tak by mě děti milovaly  :) ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama