Únor 2014

Útěk myšlenek

21. února 2014 v 11:44 | ann-ihilation |  ANNihilation
Útěk myšlenek
Vždy k tobě
Zpěněné moře v tvých očích

Mlčíš
A protiklady se objímají
Pomalu naplňuješ mé srdce něhou

Bolest trpělivě odrůstá
Porážíš úzkost v každém záchvěvu

Já vím,
Neměla bych se bát
Ale kde vzít jistotu,
Že nevyprahnu?

Jako tisíckrát před tebou…

Cep Korova

20. února 2014 v 18:00 | PierRe Vesper |  PierRe Vesper
dopsaná

Tráva roztoucí ze země nenávidí vajgly a já to sleduju

20. února 2014 v 15:19 | Ondřej Bezstarosti |  Ondřej Bezstarosti
O způsobu života dole pod mým balkónem.
Když jsme sami
řveme do ticha
To aby ticho neutichlo
navždy střílím
lepím se na slova jako lepidlo
jež mi zalepilo ruce
a nohy
k tělu
Člověku se chce rozkočit zadek
Bolesti v břiše
mě rozkutálely v posteli
už asi 1000x
A v té situaci
je důležité vědět co chci
A pak je tu zase ta klávesnice
ze záchoda vraťme se ke stolu
a nejméňě tisíckrát
Jako magnát
jako Francouz
Pařížan
Nemám čas na nemít čas
odpovědí je
že někdo lízal zadek zas
A že se nevyznáte v těchto slovech?
přečtěte si je pozpátku
na jednou
na jeden dech...

Poslední noc

16. února 2014 v 13:35 | ann-ihilation |  ANNihilation
Mrtvé růže,

Zemdlelý tón,

Kroky na prokřehlé zemi

A nahnilá touha po změně



Neklidné blouznění

Spící strach

Pomalé unikání životu



Polibky, co nehřejí

Objetí bez citu

Slova bez hlasu

Praskající struny v tvých očích



Vezmi mne za ruku,

Tančeme s hvězdami

Do dalších bezedných temnot

Do vůně kopretin

Do smutku rána

Napořád spoutáni fialovým prokletím



A pak,

Na sklonku spánku,

Uslyšíš můj poslední výdech

Tapiserie

16. února 2014 v 0:23 | PierRe Vesper |  PierRe Vesper
ztracená

Královna

15. února 2014 v 15:27 | Anngelina Dell Orto |  Anngelina Dell Orto
bez království

Hybrid

14. února 2014 v 14:09 | PierRe Vesper |  PierRe Vesper
vzpomínková

LSD

14. února 2014 v 14:05 | Anngelina Dell Orto |  Anngelina Dell Orto
Litanie Smutného Děvčete

Divnej den

14. února 2014 v 13:43 | ann-ihilation |  ANNihilation
Bezvýraznost dne
Vše je tiché,
Pomalé
Oknem lehce vane hudba

Hlavu má plnou housenek
Kašle krev
Přijde mu to směšné;
Masochistická euforie

Bere LSD
Směje se
I pět hodit v kuse
Svět je pro něj obrázkem

A on?
Je nejkrásnější malíř
S nejošklivějšíma zorničkami


Den je světlý
Svět je nahlas
Otevřeným oknem
Dopadá do pokoje ticho

Oči má v plamenech
Okusuje lilie
Přijde jí to
Zábavné;
Šílenecké potěšení

Zhasne cigaretu
Rozpláče se
Jejím plátnem je její tělo
Ráda maluje krví


Ti dva
Milovali se
Vzali se

Ona měla šaty z ostnatého drátu
A on si píchl heroin
Romantika…

Ráda bych vám,
Děti,
Řekla:
"Žili spolu šťastně až do smrti."
Ale rozbitá duše zničenou nezahojí

Spatřil jí podřezávat si zápěstí
A střelil si zlatou..

---

Jemná výraznost dne
Hnilobný zápach
Lékař konstatoval smrt
Ale oni by řekli "osvobození"

Šílená ženská

13. února 2014 v 18:41 | Ondřej Bezstarosti |  Ondřej Bezstarosti
Báseň o lásce...




Šílená ženská ti poškrábe záda
doslova sedře kůži
Šílená ženská se ti směje ráda
Šílená ženská tě mlátí
umí to tak, že se ti to líbí
Šílená ženská má šílené oči
Šílená ženská tě vzrušuje i když spíš
Šílená ženská ti mačká uhry
až ti skoro tečou slzy
Šílená ženská tě má omotaného kolem svého srdce
Šílená ženská to semnou umí
Šílené ženské se nesmíš srát do práce
Šílená ženská říká, že jsi zešílel
Šílená ženská je na tebe naštvaná
to abys nezapomněl, jak ji zbožňuješ
šílenou ženskou musíš milovat
šílené ženské musíš srdce darovat
Šílená ženská od tebe dostane vše
Šílená ženská nesnáší ostatní ženské
Šílená ženská ti z ničehonic liskne
Šílená ženská tě bude ve všem podporovat
Šílené ženské nesmíš moc odporovat
Šílená ženská umí být krásná jako Francie
Šílená ženská umí být jemná jako lilie
Šílená ženská zvrací v šest ráno
Šílená ženská tě posílá domů, protože je nalitá
Šílená ženská je tvoje největší láska
Šílená ženská je jen jedna z milionu
Šílená ženská ti klade zvláštní otázky
Šílenou ženskou neoblomíš
Šílenou ženskou neoklameš
a ani to nebudeš chtít udělat
Do šílené ženské se musíš zamilovat

Šílené ženské se říká Tája

A já ji zbožňuju, jsem s ní v Ráji

Atypická

11. února 2014 v 15:39 | PierRe Vesper |  PierRe Vesper
první

Lacrimae

10. února 2014 v 23:45 | ann-ihilation |  ANNihilation
Již vím, že šumění moře v mušlích
Je lež,
Protože slyšíme jen ozvěnu vlastního srdce
A také vím, že má poslední vzpomínka na tebe
Není ta, kde máš pevně semknutá víčka,
Ale ta, kde mě líbáš na tvář
A říkáš, ať zvládnu všechny zkoušky
Protože tady cítím tvou horkem pulsující duši

A ano,
Přála bych si věřit
V Rajskou zahradu, kde vesele tančíš
Nebo v to, že se probudíš jako voňavá chryzantéma
Či v těle půvabné siamské kočky

Ale živly nás od sebe odnášejí
Není Ohně, co by objal Zemi;
Jednou tu člověk je
A najednou…

Setkáme se v prachu

Noviny

10. února 2014 v 22:33 | Ondřej Bezstarosti |  Ondřej Bezstarosti
Psával jsem rukopis
o tom, že v básních nic není
ani pravda
ani lež
Možná trochu lásky
kapek vína
a strohosti

Kdosi říkal
že to někam dotáhnu
Byl to dělník
Mazat kolem huby med je na hovno
já psal a ona řvala: "zhasni!"

A tak můj rukopis plál
ve světě rohu
mého stolu
Dopadal na něj prach
nikdo na něj nesáhl
bál se, měl strach

Procházel jsem později kolem něho na balkon

A na balkoně kouřil westky
sledoval jsem bouře
sledoval jsem kapky
sledoval jsem
jak je mi dobře
z té útěchy a látky

Člověk je odsouzen
tak
aby nic nevěděl
básně se má rýmovat
konec našich bude děl

Múza říkala, že píšu jako bůh
že jsem její básník
rád bych tomu věřil
neb padá na mě prach
stejně jako na ten rukopis

A jednou ráno jsem šel ven
koupil si noviny a můj článek našel jsem
Už mu chyběl prach
už měl tisícový náklad

možná měl ten dělník pravdu


To bylo přibližně před ¾ rokem